ZUZA NEVÍ

Zuza toho moc neví a nebojí se zeptat.

"Ptám se lidí v mém okolí na jejich profesi nebo zajímavé životní zkušenosti. Otázky si dopředu nepřipravuji, nechávám rozhovor plynout. Setkání probíhá pokaždé na jiném místě. Vše nahrávám a poté pro vás přepisuji téměř doslova. Snad abyste měli pocit, že u povídání sedíte s námi. Dejte si něco dobrého a začtěte se do vyprávění neobyčejně obyčejných lidí… "


Námořník


26. 03. 2020

33 minut

V tuhle chvíli mám naplutých asi 25 nebo 30 tisíc námořních mil. Což je relativně hodně. Svoji první plavbu jsem měl v roce 2011. Nalodil jsem se 23. prosince na Novým Zélandu. Konkrétně jsem na tu loď přišel přes internet. Vyloženě kapitán sháněl posádku. Já jsem si udělal profil na jedněch stránkách, kde jsem uved, že mám sen přeplout oceán, že chci plout do Evropy z Novýho Zélandu. Oslovil jsem prvního kapitána a on mi napsal, tak přijeď.

Přečíst rozhovor

Fotograf


07. 11. 2019

17 minut

Fotografováním se živím od roku 2011. Původně jsem studoval, že budu učitel biologie a základů společenských věd na střední škole, ale nikdy jsem vlastně neučil. Když jsem sháněl místo, učitele biologie v tý době nikde nepotřebovali. Začal jsem fotit už u studia, protože jsem počítal s tím, že učitelství není zas tak výdělečná činnost a že se bude hodit nějakej přivýdělek. Zezačátku všechno, co jsem vydělal, jsem dal zase do focení. No, a když jsem zjistil, že nikde není místo, tak už focení jelo tak, že mi to dalo plus mínus učitelskej plat.

Přečíst rozhovor

Diagnostický ústav


04. 07. 2019

17 minut

Studoval jsem střední pedagogickou školu a potom jsem se začal věnovat sociální sféře. Takže před prací v diagnostickým ústavu jsem dělal osobního asistenta. Pracoval jsem jako asistent na chráněným bydlení, kde jsem se staral o epileptiky, retardovaný děti a celkově o hendikepovaný. A pak jsem si našel inzerát, kde bylo vypsaný výběrový řízení na učitele mateřský školky tady v diagnosťáku. Na to jsem se přihlásil a vzali mě. Ve školce jsem strávil tři roky. Pak se to oddělení zrušilo a přešel jsem do výchovy ke starším dětem. Momentálně už tu jsem deset let.

Přečíst rozhovor

Práce ve vězení


01. 04. 2019

17 minut

Desátým rokem pracuju ve věznici. Díky tomu, že rodinnej příslušník mi řekl, že ve věznici jsou volný místa, že tam nabírají, tak jestli bych to nechtěl zkusit. Řekl jsem si, proč ne. Nebylo to o tom, že bych si o tom něco bližšího zjišťoval nebo po tom prahnul nebo něco podobnýho. Spíš jsem si říkal, že to je práce jako každá jiná a že to zkusím a uvidím. Momentálně pracuju na Oddělení výkonu vazby a výkonu trestu.

Přečíst rozhovor

Překážkové závody


24. 02. 2019

16 minut

Letos v červnu mi bude 33. Jako malá jsem pět let závodně plavala a pak jsem se asi tak třináct let věnovala atletice. Potom jsem měla tři roky stopku a sportovala jsem si jen tak pro sebe. Tadytěm překážkovejm závodům se věnuju skoro tři roky. Můj první závod byl v srpnu v roce 2016. Byl to Army Run na Ještědu. Chytlo mě to ale asi až o měsíc později v krušnohorským sedle na Predátorovi (Predator Race). Od tý doby jsem tomu propadla. Za svoje úspěchy považuju hlavně mistrovství republiky v Harrachově. Tam jsem se na krátké trati umístila na druhým místě. S tím jsem vůbec nepočítala. Pak účast na mistrovství světa a mistroství Evropy. Strašně jsem se chtěla dostat na tak vysokou soutěž. V plavání ani atletice se mi to nepovedlo. Nikdy bych nevěřila, že se nakonec podívám na takovoudle úroveň.

Přečíst rozhovor

Křesťanství


20. 12. 2018

18 minut

Jsem věřící, teoreticky by se dalo říct, od jaktěživa. Vyrostla jsem ve farářský rodině. Můj táta byl farář. Byli jsme velká rodina. Jako malá holka jsem zažívala kvůli víře různý posměšky a odsuzování. Být farářský dítě za komunistů nebylo jednoduchý. Měla jsem ale skvělou rodinu a zpětně to vnímám spíš tak, že mě to posílilo. Víru si totiž člověk musí najít sám za sebe, ať vyroste ve věřící rodině nebo ne. Takže jsem během puberty postupně zjišťovala, že mi Bůh za to stojí. Patřím do Jednoty bratrský a takovej znak naší církve je, že chceme, aby víra nebyla jen nějakej přídavek k ostatním činnostem, co děláme, ale aby prostupovala vším, co děláme. Mám manžela a tři děti. Taky k nám trochu patří dva kluci původně z děcáku, který k nám dlouho jezdili na víkendy a kterým už je dneska přes dvacet, ale pořád jsou „naši“. Pracuju v Komunitním centru Bétel v Chrastavě, vedu tu programy pro maminky s dětmi a taky nějaký kroužky pro děti.

Přečíst rozhovor

Adopce


16. 09. 2018

17 minut

Osud nás dotlačil k adopci, protože jsem nedokázala donosit svoje dítě. Takže jsme se rozhodli po jednom dramatickým potratu, že už to fakt zkoušet nebudeme, že jsme rádi, že jsem to přežila, a podali jsme si žádost o adopci. Aktuálně máme dvě děti a víc jich nechceme. Je jim tři a šest let, mladší holčička a starší kluk.

Přečíst rozhovor

Rolfing


18. 08. 2018

14 minut

Definice rolfingu zní, že to je manuální terapie a pohybové vzdělávání. Ve zkratce jde o to dát tělo do správnýho napětí a rovnováhy a přizpůsobit ho tak, aby se cejtilo dobře. K rolfingu jsem se dostala skrz vlastní zranění. Bylo to celý šíleně bolestivý. Po roce běhání po doktorech, kdy jsem se ve třiceti cejtila na osmdesát, jsem hledala nějaký alternativní techniky nebo možnosti, co by se s tím dalo dělat, a narazila na rolfing. A poté, co mi rolfing pomohl, jsem se ho rozhodla studovat a nyní se mu aktivně věnuji.

Přečíst rozhovor

Doktoři doporučovali těhotenství ukončit


01. 05. 2018

17 minut

Vojtíšek se mi narodil o dva měsíce dříve. Narodil se s vrozenou vývojovou vadou – omfalokélou (rozštěp břišní stěny). V den porodu měl první operaci a v průběhu měsíce další dvě. Špatně přijímal mlíčko. Pak zákaz kojení. Pak kojení povoleno, ale už nebylo z čeho kojit. Mezitím problém se srdcem. V průběhu tři čtvrtě roku potvrzen Beckwith-Wiedemann syndrom, což ve zkratce znamená, že je u něj do 8 let riziko nádorového onemocnění.

Přečíst rozhovor

Policejní práce


01. 05. 2018

14 minut

K policii jsem nastoupil v říjnu 2006, ale zhruba po pěti letech jsem si dal rok a půl pauzu v civilu. Takže bez toho roku a půl mám za měsíc desetiletý výročí. Práci u policie jsem si vybral asi proto, že když jsem tehdy končil střední školu, bratr už u policie sloužil. Také k tomu lehce přispěla křesťanská výchova. Člověk byl veden k tomu, aby se choval správně, čestně, zastával se slabších atd. Možná to taky bylo touhou osamostatnit se a už si vydělávat. Navíc – byla to pro mě relativně snadno získatelná práce. A taky jsem od toho očekával to, co se mi splnilo a plní, že to nebude stereotyp, že můžeš začít ráno – pohodička, snídaně, kafíčko, koblížky... anebo taky že už ráno v 7:05 stojíš na nehodě a řídíš dopravu.

Přečíst rozhovor