Rolfing

Definice rolfingu zní, že to je manuální terapie a pohybové vzdělávání. Ve zkratce jde o to dát tělo do správnýho napětí a rovnováhy a přizpůsobit ho tak, aby se cejtilo dobře. K rolfingu jsem se dostala skrz vlastní zranění. Bylo to celý šíleně bolestivý. Po roce běhání po doktorech, kdy jsem se ve třiceti cejtila na osmdesát, jsem hledala nějaký alternativní techniky nebo možnosti, co by se s tím dalo dělat, a narazila na rolfing. A poté, co mi rolfing pomohl, jsem se ho rozhodla studovat a nyní se mu aktivně věnuji.

Nazvala bys rolfing alternativní metodou?

Záleží, co si představíme pod slovem alternativní. Rolfing je metoda, která vychází z anatomických podkladů. Já tam třeba vidím i propojení s čínskou medicínou, ale prostě můžeme to vidět i striktně anatomicky. Nejsme v žádný ezoterice, jsme v anatomii.

Co ten rolfing teda umí?

Dá se tím řešit nějaká omezená pohyblivost kloubů nebo třeba špatný držení těla nebo to, že někdo špatně dýchá nebo má špatnou koordinaci. Na druhou stranu to může být zajímavé i pro zdravého člověka. Tady v Čechách chodí spíš lidi, kteří mají nějaký problém, ale když jsem žila v zahraničí, v Německu, tak chodili hodně lidi, kteří chtěli pracovat na potenciálu svého těla. Rolfing také umí odstraňovat chronický bolesti, a to i v případech, kdy má člověk za sebou neúspěšnou rehabilitaci anebo třeba jeho doktor mu řek, že neví. My z toho většinou nějaký závěr uděláme, protože ty měkké tkáně nejsou to, čemu by se lékaři většinou primárně věnovali.

A co je teda ten závěr?

Já tam cítím třeba nějaký napětí nebo nerovnováhu. Vidím právě, že ty jednotlivý segmenty těla jsou špatně poskládaný.

Jak to napětí vycítíš?

Rukama.

Jak tam to napětí vzniklo?

Určité napětí je samozřejmě v pořádku, řešíme, zda není moc vysoké nebo nízké. Může vzniknout třeba po úraze nebo při nevhodných pohybových stereotypech.

A ty to napětí teda dokážeš odbourat?

Jo. Rolfing odstraňuje napětí z těla.

A co je teda ta metoda? Jak to děláš? Jak to napětí uvolňuješ? Nějakým hlazením nebo hnětením?

Můžeme to přirovnat k takové masáži. Ale nejedná se o žádnou sérii hmatů. U každého člověka je to individuální. Snažíme se vcítit nebo napojit na určitou část těla, se kterou pracujeme. Zjistíme, jak přesně je tam to napětí rozložený, a podle toho tam pracujeme. To, co děláme, by se dalo asi nejvíce přirovnat k hloubkové masáži těla. Nezaměřuje se ovšem na svaly, ale na ostatní měkký tkáně. Proto je ten pocit z toho jiný než třeba z masáže.

Co to jsou ty měkký tkáně?

Kůže, podkoží, svaly a fascie.

Fascie?

Fascie je ta část, na kterou se soustředíme nejvíc. Fascie má český překlad povázka a je to jakoby blána. Jako když jdeš do obchodu a koupíš si maso a na něm je taková ta blána. No a tadydleta blána je v těle skoro na všem. Je na každým svalu, na každým orgánu, je i na všech cévách a nervech i mezi některýma kostma. A zajímavý je na tom to, že tadydlety fascie v těle jsou všechny pospojovaný takovou jakoby pavučinou. Vytváří vlastně takovou velkou fasciální síť.

Takže něco třeba jako krevní řečiště? Že všechny žíly jsou spolu propojený? Takže ty fascie jsou spolu taky všechny propojený?

Přesně tak. A na to my se soustředíme. Pak se právě stává, že přijde pán a řekne, že ho bolí rameno a že s ním rok chodil na rehabilitaci. No a já tak pátrám, od kdy ho to rameno bolí. Pak, když se rozpovídá zjistím, že ho to začlo bolet tři nebo čtyři dny po operaci kýly. Mohlo se stát, že jizva po tý operaci je nějakým horším způsobem zašitá nebo zhojená. Takže ta jizva z toho pravýho třísla zatáhne za tu fasciální síť a to napětí se přesune do toho levého ramene. Takže i když bude hodně cvičit na to rameno, tak je pravděpodobný, že mu to nepomůže. Protože bolest v rameni je jen následek, ne příčina.

A když mám teda jizvu po slepáku, tak mi to taky mohlo ovlivnit tu fasciální síť?

Jizvy na břiše z pohledu rolfingu jsou vlastně jizvy, který dělají největší paseku. Protože když se udělá nějaká jizva na ruce nebo na noze, tak ta jizva se cítí relativně stabilní, protože je pod ní kost. Přijde si zpevněná. Ale ty jizvy na břiše například po císaři nebo třeba ten slepák, jak jsou na tom břiše, tak to břicho se hýbá, jak dýcháš a ta jizva se cítí nestabilní. U některých jizev třeba chirurg zašil hůř ty tkáně nebo se to prostě hůř zhojilo. Tak někdy tyhlety jizvy si udělají vazivovitej provazec, kdy se napojí na žebra a nebo na pánev, aby se ta jizva cítila pevnější a stabilnější na tom podloží.

A to ty poznáš, že k tomudle došlo?

Ano.

Dokážeš tu fascii nahmatat?

Ano, na to mám tu školu, abych dokázala tu fascii nahmatat a abych na ní uměla pracovat.

Je to bolestivý, když upravuješ určitou fascii?

Je to individuální. Jsou lidi, kterým je to strašně příjemný a třeba u toho i usínají. Jsou lidi, který to vnímaj neutrálně. Pak je skupina lidí, která to vnímá jako nepříjemné až bolestivě. Ale většinou né na všech místech na těle. Vždycky se snažím najít takovou cestu, aby to moc nebolelo.

Pro koho to je teda vlastně určený?

Věkově tam není žádné omezení. Jsou ženy, které mají zkušenost s rolfingem na sobě a často si pozvou rolfera (rolfer je ten, kdo dělá tu metodu rolfing), aby se třeba po porodu už druhý den podíval na miminko. Protože někdy ty miminka, když se přirozeně narodily, tak třeba mají trochu namožený svaly na nějaký straně krku, jak procházely tím pánevním kanálem a tak. A to může být i důvod, proč jsou neklidný a proč se jim třeba nechce spát. A teoreticky není omezení ani směrem nahoru. Můžou do toho samozřejmě vstoupit nějaký kontraindikace, když třeba zjistíme u nějakého staršího člověka, že má problém někde hluboko v těle a už má třeba velký křečový žíly nebo osteoporózu, tak to znamená, že už do toho těla nemůžeme tak moc tlačit.

Jak probíhá první sezení na rolfingu?

První sezení je u mne konzultace. Ve zkratce vysvětlím, o co v rolfingu jde. Potom se člověk svlékne do spodního prádla a já si ho prohlídnu. Udělám mu analýzu těla. Zjistím, jestli třeba má jedno rameno vysoko, druhý nízko. Jestli třeba člověk nemá vybočenou pánev. Jestli jeho kolena směřují rovně a tak.

Takže koukáš, jak je to tělo postavený?

Přesně tak. Koukám, jak tam jsou ty jednotlivý segmenty a jak spolu dohromady mluví. Člověk nejprve stojí před zrcadlem, já si ho prohlédnu zepředu, zezadu a z boku. Potom, když zjistím, že se mi třeba nezdá nějaké rameno, nebo člověk řekne, že s ním má problém, že ho třeba bolí, tak nechávám ty lidi udělat nějaké cviky nebo pohyby, abychom se podívali, jak to rameno funguje, jakou má hybnost a tak dále. Pak nechám toho člověka chodit, protože jen ze samotný chůze se toho dá strašně moc odvodit.

Jako že lidi špatně choděj? Špatně našlapujou?

Jo, často špatně choděj a dá se z toho vyčíst nějaký zkrácený svaly nebo nerovnováha těla. Někomu při chůzi pěkně spolupracujou ramena. Někdo má dobře rozvinutou tzv. kontralateralitu. Ale jsou lidi, který tadyto úplně postrádaj.

Takže to je základ konzultace?

Jo, ještě tam mám jednu část. Položím člověka na lehátko a dělám mu test napětí v těch měkkých tkáních, kdy já ho vlastně jakoby držím za kotníky a čtu, co se v tom těle děje, kde to tělo má napětí správný a kde ho má zvýšený. Protože to jsou potenciální místa, který jsou nějakým způsobem problematický, a bylo by fajn na nich zapracovat. Když má ještě člověk zájem, tak mu udělám takovou krátkou pětiminutovou ukázku. Vezmu třeba ruku a trochu mu tam s těmi fasciemi zapracuju.

To napětí poznáš jen z držení za kotníky nebo držíš i někde jinde?

Držím jen za kotníky.

Jak teda konkrétně srovnáš třeba rozdílně vysoké ramena? Moc si nedokážu představit, že jen měkejma tkáněma srovnáš ramena do stejný polohy.

No, v konečným efektu je to trochu komplexnější. Já se soustřeďuju na ty fascie. Paní Ida Rolf, což je zakladatelka metody rolfing, řekla: „Lidské tělo je plastické, můžeme ho měnit, pokud známe klíč.“ A ona přišla na to, že nejlepší klíč, který zná, je práce s těma fasciema. Protože to pod jakým jsou napětím právě ty fascie, který obklopujou svaly, potom rozhoduje o postavení nebo napětí svalů.

Takže upravováním fascií jsi schopná srovnat ramena do stejný výšky?

U některých lidí jo.

Vyžaduješ po klientovi nějakou jeho iniciativu. Třeba mu dáš za domácí úkol, že bude u zrcadla trénovat tenhle pohyb. Nebo si tady budete tohle mačkat?

Já jsem ten typ rolfera, kterej upřednostňuje tu manuální terapii. Ve většině případů těm lidem ani žádný domácí úkoly nedávám. Maximálně maj za úkol odpočívat a pozorovat svoje tělo. Ale třeba u hodně plochý nohy nebo u hodně vybočenýho palce na noze, navrhuju klientovi nějaké cvičení. Chodila jsou prostě základna pro to tělo, a když ta základna je nestabilní, tak se to v tom těle někde odrazí.

Dokážeš teda pomoci i bez cvičení prostě?

Ano. Gró tý metody není o tom něco cvičit, ale spíš způsobit nějakou strukturální změnu v tom těle. A já to dělám právě tou manuální terapií.

Když je to teda terapie, ovlivňuje to nějak i psychiku?

Rolfing o sobě primárně netvrdí, že je psychoterapie nebo něco takového. Nicméně je vyzkoumané, že když se mění to tělo, tak celkově držení toho těla má vliv i na tu hlavu. Jedna věc je ta, že i mozek je ovlivněn fasciemi. A když dáváme celé fasciální napětí do rovnováhy a rovnáme všechny věci, tak ono to nějak ovlivní i ten mozek. Kdybych to měla připodobnit, tak to funguje asi tak, když mistři na dálném východě vymysleli jógu. Úplně původně ta jóga byla určena pro krásné tělo. Protože mistři si všimli, že lidé, co mají krásné tělo, tělo v rovnováze, jsou duchovně a morálně mnohem dál než lidi, co mají velké zdravotní problémy nebo asymetrické tělo. Dali si to do souvislosti a jóga začla sloužit i k nějakému duchovnímu rozvoji. A tadyto působí tak jako trošku podobně. Když se třeba dělal rolfing na dětech, co byly mentálně postižený nebo nějakým způsobem retardovaný, tak vždycky v okamžiku, kdy se to tělo výrazně víc srovnalo, tak nastal nějakej progres i v tom mozku. Že to dítě prodělalo vývojově větší skok.

Na sobě si pozorovala nějakou psychickou změnu?

Já velkou. Ale u mě to mohlo bejt trochu zkreslený. Já jsem se cejtila dlouhodobě frustrovaná tím, že mám v těle nějakou bolest. Někoho něco bolí, když třeba chodí, ale mě to bolelo, i když jsem třeba ležela v posteli. Mě to prostě bolelo nepřetržitě a navíc mě to strašně omezovalo v mejch dalších aktivitách, který byly třeba túry nebo sport. Takže jsem nemohla nic dělat a byla jsem celou dobu protivná. Takže to, že jsem se cítila fyzicky lépe se u mě výrazně potom podílelo na tom, že jsem se i psychicky cítila lépe.

Kolik lidí dělá tadytu metodu v Čechách?

Tahleta metoda má certifikovanej název rolfing a přímo ten rolfing dělaj jen lidi, kteří to vystudovali v zahraničí. A v současný době je jich v Český republice šest. Ale je tady i jedna česká škola, kde se ta metoda dá studovat, ale trochu jiným způsobem, ale nemůžou tomu říkat rolfing.

Takže ty jsi to studovala v zahraničí?

Ano, v Německu.

A když jsi byla na rolfingu s tím svým zraněním, tak si byla někde v Praze u rolfera, co má teda školu stejnou jako ty?

Ano.

A na kolika sezeních jsi tam byla a po jaké době jsi cítila úlevu?

Já jsem šla na deset sezení a úlevu jsem cítila po druhém sezení. Nebyla jsem na začátku rozhodnutá, jestli půjdu na všechny, protože mě primárně zajímalo to moje bolavý zranění a zbytek těla mě vůbec nezajímal. Ale je to tak, že rolfing má propracovanou takovou sérii deseti sezení, při kterých je možný projít úplně kompletně celý tělo. A to je právě taková ta celostní práce, kdy na tom těle projdeme fakt všechno. Všechno překontrolujeme a ty místa, který nesjou úplně v pořádku, tak k těm se vracíme třeba čtyřikrát nebo pětkrát a působíme na ně, aby se nějak změnily. Je to prostě takový celistvý postup a jsou tam stanovený určitý cíle typu – uděláme, aby ten člověk dobře dýchal. Uděláme, aby stál pevně v kontaktu se zemí.

Jak uděláš, aby člověk dobře dýchal? Jen tou prací na měkkých tkáních?

Ano. Třeba prací na hrudníku. Někdo třeba potřebuje víc uvolnit bránici, která se upíná na žebra a tak dále. Podíváme se, jak ten člověk dýchá. Jestli preferuje dýchání hrudní nebo břišní. Rolfing neříká, že je lepší hrudní dejchání nebo břišní dejchání, ale spíš říká, na každou situaci se hodí něco jinýho a je krásné, když tělo umí využít celý svůj potenciál. Rolfing je vlastně objevování toho potencionálu.

Jsi schopná vyřešit příčiny, který jsou vrozený? Třeba skolióza nebo tak.

Tu skoliózu ve většině případů dokážeme zmírnit, někdy ji i zcela odstraníme, ale tam jde potom o to, jestli jsme dobře pochopili tu příčinu. Můj učitel říkal, že vlastně jeho zkušenosti jsou, že tak 60 – 70% lidí, co maj jednu takovou hodně těžkou formu skoliózy, že to bývá nesprávným postavením žaludku. Že ten žaludek by měl být víc na straně, ale je veprostřed a to tam tahá ty fascie tak, že udělají takovoudle skoliózu. A ten žaludek je tak třeba postavenej vrozeně. Je to geneticky daný.

Moje postavení těla může nějakým způsobem ovlivňovat i orgány a jejich funkci?

Ano. Ty orgány tam můžou bejt nějakým způsobem stlačený nebo jejich fascie. A ty fascie okolních svalů můžou bejt ve špatné kondici. Dochází na tom orgánu třeba jen k omezenýmu pohybu a ten orgán nepracuje tak, jak má.

A jsi schopná dát do rovnováhy třeba ženské orgány?

No zrovna ženský orgány jsou taková složitá otázka, která se dost často týká i endokrinního systému (systému, co vylučuje hormony). Vzhledem k tomu, že stojím na začátku své cesty, tak bych nikomu neslibovala, že mu budu léčit nějaký problém, který nemá svalovo-kosterní příčinu nebo příčinu v ostatních měkkých tkáních. Ale je zajímavý, že někdy se ovlivní bedrokyčelostehenní sval, na kterým leží ledvina a v ten moment, kdy se upraví napětí tady na tom svalu, tak se třeba trochu posune ledvina a v tom okamžiku, kdy se posune ledvina, třeba začne jinak pracovat nadledvinka, která leží na ledvině, a ta zrovna vylučuje hormony a to může ovlivnit ženské orgány. Teoreticky ten dosah může být dalekosáhlej, ale cíleně orgány zatím nikomu neupravuju.

Tak třeba těhotenství a porod musel určitě tadyty fascie nějak ovlivnit. I s tím dokážeš pracovat? Aby se to tělo vrátilo do původní podoby?

Jsou i rolfeři, kteří pracují se ženou už během těhotenství. A po porodu chodí docela hodně žen a říkají: „To moje tělo se nějak změnilo a jako bych to prostě nebyla já.“ Tak tomu tělu se hodně měnilo těžiště a na to nějakým způsobem reagovaly svaly a i ty měkký tkáně. Někdy může to miminko i stranou odsunout nějaký orgány. Typické je to třeba u ledvin. A to pak může způsobovat třeba bolesti v zádech. Takže rozhodně je to i jeden ze způsobů, jak vrátit tělo do normálu a jak se s ním znova sblížit.

Máš už od lidí nějakou zpětnou vazbu?

V Čechách pracuju dva měsíce, ale mám rozhodně tu zpětnou vazbu ze zahraničí. A zpětná vazba je různá. Je spoustu lidí, kterým to velice pomohlo, a jsou strašně vděčný. Někteří lidi maj pocit, že jim to pomohlo, ale to očekávání bylo větší, že jsme nedosáhli toho nedosažitelného ideálu.

Kolik to všechno stojí?

Není cena za hodinu, ale je cena za sezení. Pro dospělého člověka je spodní hranice 90 minut. Prostě odchází se, když je daná práce hotová. Cena za sezení je 1.500,-. V některých případech dávám slevu. Zpravidla se domluvíme na konzultaci. Já tu konzultaci většinou poskytuji zdarma. Takže člověk může přijít a hodinu a půl se vyptávat na to, co potřebuje.

Je tam záruka, že se to tělo do nerovnováhy nebo napětí znovu nedostane?

Kdo ti dá dnes na cokoliv záruku? Záruka není, záleží na tom, jak se svým tělem zachazíš, jak se o něj staráš a jak ho máš navnímaný. Nicméně dosažené změny jsou často dlouhodobé a někdy i doživotní.

Takže cílem toho rolfingu, jestli to dobře chápu, není teda úplně vrátit tělo do rovnováhy, protože ani v rovnováze nemuselo od narození bejt, ale dostat ho do rovnováhy?

To jsi řekla přesně. Dostáváme ho do rovnováhy. Teď ještě do rovnováhy s čím… Aby to tělo se cítilo v rovnováze s gravitací. Na nás působí gravitační síla, která nás táhne k zemi, a my si vždycky stoupáme tak, abychom se vůči tý gravitaci cítili vyvážený. Takže v momentě, kdy budu mít narotovanou pánev doleva, tak budu často dávat pravou nohu do strany, abych si našla pozici, ve který se to tělo cítí stabilní. Takže chceme, aby se to tělo cítilo krásně, srovnaně samo se sebou a v harmonii, v harmonii s gravitací.